X. SAMHAIN 1. část

24. listopadu 2015 v 20:05 |  KNIHA
Tak a máme tu další kapitolu. Pochopitelně je o Samhainu, což je svátek, který... Kdo nevíte, co to Samhain je, dozvíte se v kapitole. Já Samhain naprosto zbožňuju. Je to pro mě ten nejoblíbenější keltský svátek. Vždy, když píšu, představuju si, že tam jsem a jak to prožívám... Až jsem se tak rozjela, že vám musím nejprve předložit první půlku kapitoly a pak druhou, protože by to bylo strašně dlouhé. Takže, tady to máte!

X. SAMHAIN

O sedm let později...

"Slovo Samhain je odvozeno od slova Samuin, což znamená spojení. Svátek Samhain se proto oslavuje jako spojení dobra a zla, rozumu a zmatku a také jako smíření kmenového boha s bohyní matkou. Smíření sloužilo k obnovení rovnováhy sil dobra a zla, mělo zajistit plodnost půdy. V noci 31. října tedy končí starý rok a brzy ráno 1. listopadu začíná nový. V Irsku musí být v předvečer Samhainu uhašeny všechny ohně, což symbolizuje smrt starého roku. Tu noc se otevře brána mezi oběma světy. Duchové se budou moci volně procházet po našem světě, a my budeme moci navštívit Jiný svět. Následující den začne zapálením ohně druidy nový rok. U nás na zámku se přes den rokuje a probírá se politika. S příchodem nového roku se mohou vydat nové zákony. Každoročně král pořádá velkou hostinu, která u nás může trvat až tři dny, někde to je až pět dní. Svátek Samhain je velmi důležitý, protože začíná temná a chladná roční doba, proto je dobytek zahnán do stájí a lidé se připravují na zimu. U nás na oslavách nesmí chybět hudba, druidi, bardové a básníci, věštkyně a především dobré jídlo a pití. Podává se hlavně uzené maso. K Samhainu neodmyslitelně patří ohně. Tančí se kolem nich a muži je přeskakují. Jedním z rituálů je spálení slaměné babizny, čímž se očistíme od všech neduh a strastí z uplynulého roku. Trojí bohyně matka k Samhainu také patří. Vystupuje zde jako Morrigan - stařena, která symbolizuje smrt a věštbu."
"Výborně. Moc hezké, mělo to hlavu a patu a měla jste to hezky popsané, slečno. Já si od vás projekt vyberu a na příští hodinu historie mi vypracujete referát o tom, jestli se letos všechny tradice dodržely anebo naopak, jestli přibyla nějaká nová tradice. Toť ode mne vše, můžete jít."
"Nashledanou, pane učiteli." Dnes ta historie nebyla tak špatná. Dokonce byla i celkem zajímavá. Už se těším na slavnost! Pomyslela si Oksana, když spěchala na hodinu zpěvu se slečnou Mellisou.

Na tuto hodinu se učila tradiční píseň The Salley Gardens v angličtině a také zpívaly irské lidové písně. Slečna Mellisa Oksanu pochválila za výraz, který měla, když zpívala The Salley Gardens, ve skutečnosti byla Oksana myšlenkami úplně jinde.
Následovala hodina tance. Už týden se slečnou Mellisou zkoušely kroky tanec na slavnosti Samhainu. Zde se Oksanina nepřítomnost projevila v plné míře.
"Raz - dva - tři - čtyř - ne - hrb - se - čtyř - raz - dva - vý - raz - raz - dva - tři - čtyř!" Tleskala do rytmu slečna Mellisa a z Oksany se od stresu lilo. Podupávala a točila se po podlaze a přitom už by chtěla poletovat někde po lesích.
"Oksano, ta slavnost je už dnes! A ty vypadáš, že to tančíš poprvé! Buď ráda, že to nezkoušíme v té róbě, co máš mít na sobě. Tam je vidět každá chybička! Děje se něco? Jsi dnes nějak mimo."
"Ne, slečno, jsem v pořádku. Jen jsem myšlenkami někde jinde."
"Tak se prosím tě vrať zpátky a jdeme to znovu... Á raz - dva - tři - čtyř..."

Ze třídy Oksana doslova vyběhla. Ani se nešla najíst, stejně by obědvala sama, protože rodiče měli důležité rokování. Jen schodila tašku a nasadila si nějaký kabát a už běžela zadním schodištěm k stájím. Vysedla na svého bělouše a rozpustila si vlasy. Vítr si s nimi pohrával a ona a její kůň ho proráželi směrem do údolí. V ulicích města zpomalila a zdravila kolem jdoucí lidi.
Když dojela do ulice, kde bydlela Erin, uvázala svého koně a zaklepala na dveře. Otevřela jí Riga:
"Ahoj Rigo."
"Ó, ahoj Oksano. Jdeš za Erin?"
"Ano, jdu ji vyzvednout na oslavu Samhainu."
"Tak pojď dál, Erin je ve svém pokoji."
"Děkuji." Oksana vešla dovnitř a rovnou po vrávoravých schodech za Erin. Zaklepala na dveře jejího pokoje a když se ozvalo: Ano? Vešla.
"Ahoj Oksano, zrovna jsem přemýšlela, co si vezmu na sebe."
"Ale prosím tě, Erin, s tím si nedělej starosti. Hlavně vezmi housle, amulet a šátek."
Erin pochopila a vše sbalila do plátěné tašky. Pak už dále neotálely a pobraly se k odchodu. Když běžely po schodech dolů, zastavila je Riga: "Ale, ale, kampak tak na honem! Ještě jste nic nejedly. Pojďte ke stolu." Erin však protestovala: "Ale mami, na slavnosti se tak najíme, že budeme mít pocit, že praskneme." Riga se ale nenechala odbít. A tak válka argumentů pokračovala: "Do té doby času dost. Tady máte aspoň chleba na cestu. A tak Erin ustoupila, obě si vzaly chleby, poděkovaly a rozloučily se. Venku obě vysedly na Oksanina koně a vyrazily.
Svištěly, vítr jim foukal do zad, jelo se jim dobře. Ustájily koně a šup zkratkou do Oksanina pokoje. Oksana otevřela dveře a vzdychla. Erin vešla za ní a jen vykulila oči: "Tohle budeš mít na sobě? To je nádhera, ale nechtěla bych v tom tančit." Obdivovala Erin šaty, které stály uprostřed pokoje na kovové konstrukci i s parukou.
"To mi povídej. Přece jen šaty, které nosím běžně, nemají tak tvrdý korzet. Vůbec nevím, jak si to mám obléct, abych si nezničila křídla. Vždyť korzet je přece k tomu, abych vypadala štíhleji, takže se strašně utahuje." Rozumovala Oksana.
Erin však dostala nápad: "Tak si pod to oblečeš vílí šaty, ale obráceně."
"Vidíš, to je nápad, doufám, že to pomůže. Teď si ale trochu procvičím křídla. Mám je po celém dni celá stuhlá. Už mě zase brní! Začínám se bát, co bude dál. Nemůžu je přece skrývat celý život."
A tak Oksana třepetala křídly, sklápěla je a zase je rozevírala, trochu poletovala po pokoji, když tu někdo zaklepal na dveře. Oksana i Erin spanikařily. Oksana roztřeseným hlasem zvolala: "Kdo je tam?" a přitom očima těkala po pokoji, do čeho by křídla sbalila. Za dveřmi se ozvalo: "To jsem já, Oksano." Oksana si oddechla a pustila ho dovnitř:
"Tak pojď dál, tati, copak potřebuješ?"
"Ale nic, jen jsem si přišel popovídat."
"Tak já vás nechám o samotě, půjdu dolů pomoct s přípravami. Za chvíli jsem zpět." Erin nechtěla rušit a tak se raději odklidila stranou.
"Cvičíš křídla?" zeptal se král.
"Ano, vůbec se mi to nelíbí. Proč to nemůžu matce říct, když už mi křídla narostla a ona už s tím nic nemůže udělat. Prostě by se s tím musela smířit."
"To není tak jednoduché, jak si myslíš. Ani si nedovedeš představit, co by to způsobilo. Víš jak dlouho by trvalo, než by se s tím tvá matka smířila? A jen bohové vědí, jestli by to nepropuklo ještě v něco horšího. Totiž, Yvette dobře ví, kde sídlí víly. Raději na to ani nemysly."
"Ale proč je matka tak nenávidí? Copak jí něco udělaly?"
"To ne... ale, zkrátka si za to může sama. Určitě se vše dozvíš, až nastane čas. Rozhodně to takhle nezůstane navždy."
"Díky tati, jsem ráda, že tě mám. Mám tu někoho, komu se můžu svěřit."
"Ťuky, ťuk, už jsem tu. Nejsem tu příliš brzo?" Nakoukla do pokoje Erin.
"Ne, už jsem na odchodu. Připravte se děvčata."

"Tak Erin, a jdeme tě nastrojit. Řekni barvu."
"Modrá, proč?"
"To hned uvidíš." Oksana chytila Erin za ruku a táhla ji do šatníku. Když otevřela dveře, Erin vydechla úžasem. Většina šatů visela na ramínkách v dlouhých řadách, po obou stranách šatníku, seřazené podle barev. Na konci stály ty slavnostnější šaty na kovových konstrukcích, také podle barev. A právě k nim se Oksana vydala. Erin měla na výběr z několika slavnostnějších šatů v modré barvě. Vybrala si ty které se jí na pohled zdály nejpohodlnější.
Když jí Oksana pomohla obléct šaty, měla Erin pocit, že nemůže dýchat, natož, aby se hýbala. "Ber to s té lepší stránky. Ne každému se dostane takového privilegia, jako teď tobě. Můžeš mít na sobě mé šaty, buď na to hrdá." Pronesla královsky Oksana, jako když napodobuje svou matku.
"Nevykládej si to špatně, moc si toho vážím, ale to je teda privilegium. Nechápu, jak v tomhle můžeš běžně chodit. A ke všemu s křídly!" kroutila Erin nad Oksaniným životem hlavou.

Teď byla na řadě Oksana. Nejprve si oblékla bavlněné punčochy a spodní kalhoty v krémové barvě a na ně vílí šaty obráceně - aby zakryly křídla - jak jí to poradila Erin. Potom jí Erin pomohla přes hlavu natáhnout spodničku. Oksana si natáhla korzet - také v krémové barvě a Erin jí ho pomohla vzadu zavázat. Přitom ji Oksana nutila i když se to Erin nelíbilo, aby ho ještě víc utahovala. Pak si Erin musela stoupnout na postel a přes hlavu na Oksanu nasoukala kovovou výstuž sukně. Přes ni šla ještě jedna spodnička, která měla na spodku volánky, aby sukně vypadala více nadýchanější. Teď si Oksana přes ruce natáhla vrchní látku korzetu s balonovými rukávy, která se už tak neutahovala, jen se zavázala. Korzet z části překryl úplně vrchní díl sukně, který se skládal z jednoho dílu bordové látky, stejně jako korzet. V pasu se už jen zavázala mašle a ještě obout střevíce a Oksana byla oblečená. Musela se trochu rozdýchat a projít po pokoji, aby si zvykla.
Oksana Erin přesvědčila, že ji nějak učeše. Erin ale chtěla nějaký opravdu jemný účes, aby na hlavě neměla nějakou masu vlasů. Tak si tedy Erin snažila sednout, ale kvůli výstuži jí to moc nešlo. Nakonec si přece jen nějak sedla a Oksana ji začala důkladně pročesávat vlasy. Když si myslela, že jsou dostatečně pročesané, začala jí je kroutit a vlnit, jak jí to někdy dělávala královská kadeřnice, namáčet a nakonec řekla Erin, že to takhle musí nějakou dobu vydržet.

Když si sedla Oksana a Erin jí začala tupírovat pramen vlasů, objevila se v pokoji Miranda i s kadeřnicí. "Ale děvčata, co vás to napadlo!" spráskla ruce Miranda. "Ale, prosím, takhle, ne! Co vás to napadlo." spráskla ruce kadeřnice a vytrhla udivené Erin z ruky hřeben i sponu. Erin se ihned odklidila stranou a trochu zděšeně pozorovala celé to představení s povzdálí. Přešlapovala na jednom místě a nohy ji bolely, jenže v těch šatech sedět nemohla.
Miranda si okamžitě zabrala Oksanu, postavila ji k posteli a přikázala, ať se drží. Oksana se chytila, Miranda jí rozvázala vrchní korzet a ten spodní celý pořádně utáhla. Oksana se bolestí kousala do rtu, ale křičet se neodvážila. Nakonec ze sebe dostala jen rozpačité: to bolí!
"Inu, princezno, tady nikoho nezajímá, že to bolí. Ty šaty jsou od toho, abyste vypadala krásná, štíhlá. Musí to bolet." vyčítala to Oksaně Miranda. Celé šaty ještě překontrolovala, upravila, urovnala, uhladila a předala Oksanu kadeřnici.
A ta se pustila do díla. Podle paruky Oksaně přesně natupírovala a zapletla vlasy, smotala je do objemného drdolu na vršku hlavy a svázala ho zlatou stuhou. Jako třešničku na dortu do něj připíchla ozdobnou sponu a připevnila Oksaně korunku. Oksana již mnohokrát bohům děkovala za svou bujnou hřívu, protože nemusela nosit paruky. Myslela si, že to je proto, že je víla, protože Lesana měla tak mnoho vlasů, že to snad ani nemohlo být možné.
Když kadeřnice skončila, poprosila ji Oksana, jestli by nemohla něco uplést i Erin. A tak se Erin, ani nevěděla jak, najednou ocitla na Oksaniném místě a kadeřnice jí najednou rozplétala vše, co Oksana udělala a u uší jí zapletla několik krásných copánků, které vypadaly jako květiny a vzadu se spojovaly. Zavázala je stříbrnou stuhou, která se Erin hodila k šatům.

Když kadeřnice i Miranda odešly, obě dívky se prohlížely v zrcadlech. Jedna princezna v tmavém bordó a druhá ve světlém blankytu. Oksana se prohlížela mírně s nechutí, Erin se naopak nepoznávala. Byla tak hezká! Jako pravá princezna. Líbilo se jí, jak má vlnité vlasy a jak se vznešeně nese. Jediné, co jí k tomu chybělo, byly křídla. "Oksano, představ si, že bychom tu mohli chodit s křídly. V těhle šatech, jako princezny s křídly." Obě se zasmály tak nereálné představě. Ale v těch nejhlubších představách si to toužebně přály.
Někdo zaklepal na dveře. "Dále!" ozvala se Oksana a dovnitř vešel nějaký služebník. "Je čas," řekl a odešel. Erin se užuž odebírala do trůního sálu k přicházejícím hostům, když ji Oksana zastavila: "Počkej, málem bych zapomněla." řekla a sundala si snítku. Nasadila si jejich amulet a Erin také. Teď už mohla Erin jít a Oksana se také vydala za rodiči.

Když scházela po schodech dolů, ve vstupní hale ji už čekali nastrojená matka a usmívající se otec. "Jsi nádherná," řekl, když sešla dolů. Služebný jim otevřel dveře a všichni tři sešli po schodech dolů na nádvoří, kde je již vítal jásající lid. Kočí jim pomohl do kočáru a vyjeli.

Oksana se celou dobu dívala z okna a na klíně jí spočíval trs obilí z letošní úrody. Dnes je vyjímečně kočár dovezl až ke svatyni, aby si nezničili róby, které měli na sobě. Jako první vešla do svatyně královna, aby sklidila zbytky obětí z minulé neděle a oprášila oltář. Pak na něj položila svíčku vloženou ve vyřezané červené řepě. Za ní šla Oksana, která obětovala trs obilí a nakonec král, který obětoval ovčí mléko a sýr. U svatyně se sešli s Corannem, který jim vše požehnal a dodal své oběti. Pak všichni zase nasedli do kočáru a vraceli se na zámek.

Na zámku již hrála hudba, již z kočáru bylo vidět skupinky smějících se hostů a hořící ohně. Doširoka otevřenou bránu lemovaly velké louče a na nádvoří hořely velké ohně. V oknech se třpytily plamínky z vyřezaných řep a na rožních se opékalo maso ze zvířat, která by nepřežila zimu. Všude bylo spoustu voňavého kouře a veselí. Mezi lidmi se pohybovali i bardi a básníci, kteří upoutávali pozornost svým vyprávěním a spousty pouličních umělců, mezi nimi i žongléř na jednokolce.
Král vystoupil z kočáru první, aby pomohl královně i Oksaně. Jen co vystoupily, hudba přestala hrát a nahradily ji famfáry. Lidé se rozestoupili, aby uvolnili průchod královské rodině a tleskali a jásali.
Prošli do trůního sálu, kde byl výraznější klid než na nádvoří. Zde se totiž sdržovali hosté z výše postavených rodin. Hrála tu tichá sofistikovaná hudba a lidé se sdržovali ve skupinkách a diskutovali. Oksana si trochu udiveně prohlížela mírně přeplácané dámské toalety. (I když takovou měla i ona sama.) Vždyť Samhain je přece svátek hudby, tance, znovuzrození. Podle toho, co máme na sobě to tak rozhodně nevypadá. Zamyslela se Oksana.
Oksana i královna se posadily každá na svůj trůn po bocích krále. Král se významně postavil se sklenkou v ruce a prohlásil: "Jsem velmi rád, že jsme se tu letos opět sešli v tak hojném počtu. Letos byla úroda opravdu dobrá, bohové jsou nám nakloněni, máme vám co nabídnout. Jak jsme se tady s rádci dohodli, zákony zůstavají tak, jak jsou. Nikdo na nás neútočí, v zemi panuje mír. Neradi bychom kvůli nějakým změnám vyvolali rozepře. A proto bych svátek Samhainu, Nového roku rád začal přípitkem a klasickým menuetem. Hudbo hraj!"
Všichni se seskupily a začalo se tančit. Tančili téměř všichni. Tančilo se v kruzích a lidé se mezi sebou vyměňovali. Oksana se soustředila na každý krok, aby někde neudělala chybu. Z rohu místnosti ji totiž pozorovala slečna Mellisa.
Když tanec skončil a Oksana měla tu hrůzu za sebou, přišla k ní slečna Mellisa: "Hlavu vzhůru, nebylo to vůbec špatné. Jsem na tebe hrdá." poplácala ji po rameni a odešla. Oksana se rozhlížela po místnosti. V jednom hloučku si právě povídala její matka se svými přítelkyněmi. Byla z nich slyšet nejvíc. Nahlas se smála a určitě někoho pomlouvala. Tu se k ní přitočila Gallen. Oksana se zamračila. Neměla Gallen ráda. Je proti ní spiklá s Yvette. Dneska se nějak "vystrojila"! Mračila se Oksana a raději se pobrala k odchodu.
Na nádvoří usilovně hledala Erin. Až ji našla. S Rigou si zrovna povídaly s pánem, co porcoval uzené maso. Oksana se k nim přitočila a také jedno ochutnala. Bylo výborné! Není divu, že ho Riga tak vychvaluje. Tu se na schodech objevil král a snažil se utišit hlučný lid. Když se mu to nakonec podařilo, odříkal lidem proslov, který se nesl ve stejném duchu, jako v trůním sále, takže ho Oksana neposlouchala. Zaslechla jen poslední slova, po kterých začal lid hurónsky jásat: "Nebojte se a obslužte se u našich stánků. Ohřát se můžete horkým grogem nebo svařákem, pochutnat si můžete na pečeném či uzeném mase, které tu tak krásně voní. A dost řečí, prohlašuji svátky Samhainu za zahájené!" Král byl ve svém živlu. Usmíval se od ucha k uchu opravdu upřímně. To už ale druidi, Gallen a další lidé nesli k ohňům velkou slaměnou babiznu, oděnou ve starých hadrech. Hodili ji do ohně a opět jásali, tleskali a pozorovali jak hoří. Tím se měli očistit od všech strastí z uplynulého roku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ihoj, Iret, Dj Zelda Ihoj, Iret, Dj Zelda | 24. listopadu 2015 v 20:14 | Reagovat

Skvělé!!!!  :-)

2 ♥ Lenča ♥ ♥ Lenča ♥ | Web | 26. listopadu 2015 v 20:01 | Reagovat

Opět skvělá kapitola :) Sice mě překvapilo že to je o 7 let později, ale i tak to je super :)

A vlastně Oksaně je teď 12 let?

3 Henna Henna | E-mail | Web | 27. listopadu 2015 v 20:21 | Reagovat

[2]: Jojo, teď je Oksaně dvanáct. Já jsem to takhle posunula a ufikla, protože v tom dětství Oksana nemůže zažívat ta skvělá dobrodružství, která mám v záloze. A já se na ně už tak těším! :-D

4 ♥ Lenča ♥ ♥ Lenča ♥ | Web | 28. listopadu 2015 v 10:15 | Reagovat

[3]: chápu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama