Sním či bdím

6. ledna 2015 v 18:44 | johana sedláková |  Nadpřirozeno
Tento článek, byť se zdá být fiktivní, je však opravdu skutečný. Věřte či nevěřte, je to tak. A snad, když uvěříte, pochopíte můj strach.

Stalo se to před čtyřmi lety.
Sychravý podzim vrcholil, listí se válelo po zemi a stromy už byli holé. A já běhala po zahradě a vítr mi rozfoukával vlasy. V tom jsem slyšela známí mamčin hlas: Oběd! Tak jsem se rozběhla k úzké cestičce kolem domu, vedoucí ke vchodovým dveřím. Náhle jsem se však zastavila, jakoby mě něco donutilo podívat se dolů. Ohlédla jsem se směrem k plotu. Bydlíme na kopci. Dole pod kopcem stojí strom, který zakrývá většinu výhledu. Vedle něj je lavička a směrem doprava vede cesta nahoru kopcem.

Dívám se dolů na tu lavičku, kde sedí puberťák a pouští si hudbu. Sedí sám. Najednou vedle něho vstane jiný kluk. Kšiltovka na hlavě, přes to kapuca, v uších sluchátka, ruce v kapsách. Šel a vypadal jako normální člověk, ale přesto jsem věděla, že to není živá osoba. Jednak byl průhledný, takže jsem přes něj viděla domy za ním, jen lehce našedlý, a jednak mi na něm něco nesedělo. Myslím si: jen se mi to zdá, nic tam není a když zajde za strom zmizí. Ten kluk se však vybral pěšinou vedoucí nahoru kopcem. Šel nebo se spíš skoro vznášel a šel moc pomalu. Pak zašel za strom a já říkám: teď zmizí! Jenže prošel a za stromem se znova objevil! Šel chvíli dál, až to vypadalo, že je skutečný! Stačilo však jedno mrknutí oka a...

Už tam nebil!!!
Pamatuji si, že když se postavil z té lavičky, začalo mrholit. Až mi běhal mráz po zádech, jakou to mělo strašidelnou atmosféru.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 spirit spirit | Web | 3. února 2015 v 14:41 | Reagovat

brr! opravdu veeeeeeelmiiiiiiiiii strašidelné! nemyslete si, že jsem idiot, ale velmi často mám opravdu velice debilní komentáře... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama